Tato dvouletá rostlina patří mezi nejodolnější a nejstarší známé rostliny světa. Její růst není řízený slunečním svitem. V prvním roce semeno rostliny vyklíčí, což mu trvá dlouhé měsíce a vyroste z něj trs listů ve tvaru růžice. Ve druhém roce vyroste květ, vytvoří se semena. To vše se děje v Peruánských Andách i v nadmořské výšce nad 3500 m. Jako jedna z mála rostlin odolává ostrému slunci, silným větrům a velkým mrazům. U původních obyvatel byla tato bylina ceněná jako zásobárna nezbytně důležitých živin. Zajímavostí z kronik z doby, kdy Španělé dobývali Ameriku je, že podávání této rostliny vojákům bylo zakázáno, protože jim silně zvyšovala libido.
Síla rostliny je v jejím kořenu, který je široký asi 3-5 cm a dlouhý 10-14 cm. Muži tento kořen konzumovali údajně před bojem, aby jim dodal sílu. Kořen žlutohnědé až červenofialové barvy má vysoký obsah vitamínu A, B6, C, E. Obsahuje aminokyseliny a mastné kyseliny a vlákninu. Ze stopových prvků je obsažen vápník, železo, zinek, měď, hořčík, sodík, draslík a jód.
Lepidium moyenii (což je vědecké názvosloví byliny) se v moderním využití používá v podobě prášku, kapslí nebo kapalného extraktu. Chuť je popisovaná jako ořechová a nemusí být každému, kdo ji ochutná, příjemná. Domorodci konzumují kořenové bulvy čerstvé, vařené a pečené v popelu. Nastrouhaný kořen suší a můžou ho skladovat i několik let, potom ho namočí a uvaří z něj třeba výživnou kaši anebo ho nechají zkvasit na originální alkoholický nápoj.
V peruánském lékařství je bylina nepostradatelným lékem pro zlepšení plodnosti, k léčbě anémie, menstruačních poruch, tuberkulózy, rakoviny žaludku a impotence.
V poslední době se začíná tato řeřicha pěstovat i v jiných zemích právě kvůli její schopnosti ovlivnit plodnost a sexuální výkonost.