Ačkoliv se říká „sportem ku zdraví“, mnohdy se také dodává „a trvalé invalitidě“, a nikoliv bez důvodu. Každý sport, bez ohledu na to, jak jednoduchý se zdá, sebou nese riziko úrazu či zranění. Jistě, poranit se můžeme při jakékoliv činnosti, avšak při sportování se tato pravděpodobnost značně zvyšuje.
Je to především proto, že naše svaly jsou vystaveny mnohem větší námaze než obvykle. A namáhané svaly jsou náchylnější k poškození. K tomu lze přidat i únavu – když jsme například ke konci běhu zpocení a sotva zvedáme nohy, nedáváme takový pozor na cestu. Mnohem snadněji tak například zakopneme o drobnou nerovnost.
Jistě, zdaleka ne všechny sporty jsou stejně nebezpečné, každý z nich však v sobě skrývá svá specifická rizika. O těch je dobré se informovat ještě předtím, než s daným sportem začneme. Nikoliv proto, abychom se od něj odradili – sportování našemu tělu rozhodně prospívá, pokud se provádí rozumně -, nýbrž proto, abychom se na ně mohli připravit a učinit taková opatření, abychom je minimalizovali.
To je také jeden z hlavních problémů lidí, kteří se sportováním začnou sami, například si místo chození do fitness centra koupí vybavení a cvičí doma. Jistě, je to pohodlnější, avšak valná většina začátečníků neumí správně odhadnout tréninkovou dávku. V touze po rychlém pokroku ji zvyšují rychleji, než jejich tělo dokáže zvládat.
Také technika u těchto domácích sportovců často pokulhává. Přitom právě ona je jednou z věcí, která pomáhá v bezpečnosti – pokud budeme například běhat špatně, je tu mnohem větší pravděpodobnost, že si například zvrtneme kotník či koleno, a o to jistě nikdo z nás nestojí.
Proto se rozhodně vyplatí mít alespoň pro začátek skutečného trenéra, nebo alespoň někoho, kdo již základy zná a ovládá. Každý z nás na začátku bude dělat chyby. To není nic, za co bychom se měly stydět. Potřebujeme však někoho, kdo by nás na ně upozornil dřív, než se dostaví zdravotní následky. Nakonec bychom na tom totiž mohli být hůř, než když jsme začínali.