„Kdo si hraje, nezlobí.“To platí samozřejmě o dětech, ovšem rozhodně nejen o nich. I dospělí lidé mají své oblíbené hry. Hra není ovšem jen zábavou, ale skrývá v sobě významný výchovný a vzdělávací potenciál.
Učitel národů, geniální a fenomenální Čech Jan Ámos Komenský ostatně proslul oním legendárním heslem Škola hrou. Odmítl tehdy výuku ve stylu drezury, učení zpaměti, ale postavil vzdělávání na interaktivním prostředí. Mnozí učitelé vzdělávají formou hry.
Nicméně i obyčejná zábava má velký potenciál pro učení a osvojení si různých kompetencí.
Osvojování si důležitých dovedností
- Sociální kompetence– většina her je založena na tom, že se hry zúčastní několik hráčů. To pomáhá dětem rozvíjet sociální dovednosti. Práce v kolektivu, komunikace, radost ze vzájemné spolupráce, přemáhání ostychu před dětmi, které jsou zjevně zdatnější, vlídné přijímání dětí, které jsou méně šikovné, to vše se dítě učí prostřednictvím hry a zábavy. I proto je velmi zoufalé, že dnešní děti tráví tolik času u počítače, protože nedochází k rozvoji těchto dovedností, což může mít za následek, že se z našich dětí stanou sociopaté.
- Rozvíjení motoriky– celá řada dětských her je náročná pohybově. Náročný pohyb dítě vnímá jako skvělou zábavu, ale jedná se také o úžasný rozvoj hrubé i jemné motoriky. Je velká škoda, že dnes děti skoro nehrají gumu, neskáčou panáka nebo školku přes švihadlo. Rovněž míčové hry byly velmi prospěšné.
- Kreativní myšlení– vypadá to jako hra, ale ve skutečnosti dítě rozvíjí kreativní myšlení. Hry, které jsou založeny na různých samostatných úkolech, známé jako bojovky, jsou opravdu úžasné. Děti je vnímají jako úžasné dobrodružství, ale zároveň skvěle rozvíjejí svůj intelekt v symbióze s pohybovým vyřáděním se. Zatímco pohyb dítě vnímá jako přirozený, rozvoj intelektu nikoli a toto je jeden ze způsobů, jak zajímavým způsobem rozvíjet jeho tvůrčí myšlenkové pochody.