Toto okřídlené rčení platilo kdysi a platí i dnes, pokud nedopřejete svému tělu odpočinek a moříte ho sportovními nadstandardními výkony. Umírněné sportování je určitě tělu zdravě prospěšné, jen to zbytečně nepřehánějte. Někdy si neuvědomujeme letící roky a to, že jsme se dostali do věku, kdy už bychom měli způsob sportování tak trochu změnit. Žena po šedesátce, která se udržovala pravidelným cvičením celý život, samozřejmě může sportovat i v tomto věku, ale na trampolínkách už by asi poskakovat neměla. Je dobré si nastavit zrcadlo a uvědomit si svůj věk.
Studentka bude asi volit výbušné, atraktivní a aktivní cvičení a žena středního věku jí může celkem slušně tzv. šlapat na paty. Ale žena po padesátce a výše by si měla uvědomit, že dáma tohoto věku by se měla nad druhem cvičení zamyslet. A vzít v potaz velký rozdíl např. v opotřebovaných kloubech – zde se už nemůže rovnat s „osmnáctkou“, která má tělo pružné jak proutek, neopotřebované a neztrhané porody dětí. U dam po padesátém roce se začínají projevovat zdravotní komplikace a problémy, kterým dříve nevěnovaly pozornost a přecházely je. Ale tělo se ošálit nedá. Dalo vám sice pokoj, ale nejde to do nekonečna. A posléze, když to nejméně čekáte, vám dá na pamětnou a vy vzpomínáte … Aha, tehdy se stalo to, a to a já to neřešil/neřešila, nebral/nebrala jsem si neschopenku a tak dál.
Mám známou, která má krásnou postavu, je jí přes 67 let a nedá si říci a stále chodí na zumbu. Cvičenky ji obdivují, ale jen ona sama ví, jak posléze doma trpí a stěžuje si na bolest kyčlí, zad a sem tam ji začínají zlobit kolena. A nedá si říci. Také patříte mezi ně? Skutečně se nad sebou zamyslete.
Jakékoliv cvičení, které vás ukrutně nebolí a dělá vám dobře na těle a na duši, je pro vás vhodné. Přemýšlet o změně cvičení byste měli v případě, že po cvičení necítíte radost, endofirmy si hrají na schovávanou a neprojeví se, ale projevují se stále větší bolesti kloubů, svalů anebo vás trápí migrény.
